Pohyb je něco, co člověk zkrátka potřebuje. Platí to zejména o dětech, jejichž svaly i kosterní systém se stále ještě vyvíjí, a je tak mnohem ohebnější a lépe se učí novým věcem. Ostatně je důvod, proč gymnastky či baletky musí začít svou kariéru již ve velmi raném věku. A faktem je, že dnešní děti se hýbou čím dál tím méně. To je ostatně vidět i na tom, jak stoupají případy dětské obezity. O nutnosti s tímto bojovat tedy není pochyb. Ale jak?

Jedním z nejčastějších omylů, které rodiče dělají, je to, že dávají rovnítko mezi pohyb a sport. Jistě, při sportu se pohybujeme, avšak neznamená to, že každý pohyb je sport. To však již mnohdy nevidí. Stává se tak, že mnozí z nich pak nutí svého potomka k tomu, aby byl členem některého sportovního klubu s tím, že se mu onen sport dříve či později zalíbí. Ukazuje se však, že to není ta správná metoda.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že mnoho mládežnických sportovních klubů je vedeno lidmi, kteří toho sami o správném tréninku příliš nevědí. Může se tak velmi snadno stát, že dítě, které se pohybuje pouze během tréninku či zápasů, zatěžuje pouze jednu skupinu svalů. Například při fotbalu jsou zatěžovány pouze nohy, kdežto ruce prakticky nikoliv. To samozřejmě vede ke špatnému vývoji svalů i kostry a nadměrnému opotřebení daných konkrétních částí.

Dále zde máme fakt, že pokud dítě vstupuje do něčeho s odporem, pak je velmi nepravděpodobné, že se mu to později zalíbí. A pokud ano, pak je to obvykle ze snahy potěšit rodiče, spíše než z toho, že by jej to skutečně bavilo. Nedělá to zkrátka pro sebe a svou potěchu, nýbrž pro potěchu svých rodičů, což není dobře.

Pokud tedy chceme, aby naše dítě bylo zdravé, měli bychom v něm podporovat spíše touhu po všestranném pohybu, spíše než po sportování. Blbnutí tady na prolézačce, tady při honění s kamarády, tady houpání na houpačce pro jeho zdraví udělá mnohem více, než například fotbalový trénink. Jistě, nebudeme se pak moci chlubit jeho případnými úspěchy, avšak to by mělo být to poslední, co nás zajímá.