Muži vždycky patřili k našim životům. A není to jenom od toho, že my ženy se do můžu zamilováváme. Může milujeme, ale taky nenávidím. Já si pamatuji, kdy byly časy, kdy se mí rodiče velmi často hádali. Taky asi nikdy nezapomenu na to, jak moje maminka vždycky říkala, že všichni muži jsou stejní. V té době jsem vůbec nechápala, jak to moje maminka myslí. Později mi došlo, že tatínka úplně nesnášela. Vždycky maminka říkala, že to jsou celý muži, že nic nechápou, že jsou všichni zlí a protivní. Nerozuměla jsem tomu. Nicméně ale maminka byla vždycky tak moc rozčílená, že jsem se jí ani neptala na vysvětlení. Raději jsem byla ráda, když moje maminka se uklidnila a byla zase taková, jako před hádkou. Vadilo mě to. Opravdu mě trápilo, když se moji rodiče mezi sebou hádali. A hádali se spolu velmi často. Myslím si, že nebyl týden, aby se nepohádali.

Podle mého názoru se hádali obden. Ale kdyby to aspoň byly klasické hádky. Jenomže oni se hádali kvůli každé blbosti. Třeba se hádali, že maminka udělala špatně kafe, nebo že udělala něco špatně, že umyla špatně podlahu. No chápete to? Tak se nedivte, že jsem si udělala na muže taky velmi špatný pohled. Muži jsou v našem světě a stále budou.

Takže je úplně jedno, jaký jsi na ně, kdo udělá náhled. Pohled na muže je různý a liší se. Já jsem je dříve nesnášela, protože maminka mě k tomu vedla. Nicméně je to už ale za mnou a já muže beru na milost. Tedy ne samozřejmě všechny. Musím říct, že jsem se taky setkala s takovými muži, kteří opravdu stáli za nic, nebo byli agresivní. Já mám ráda může, kteří jsou džentlmeni, jsou hlavně slušní. A taky hlavně věrní, protože já nemám v plánu se s nikým o nikoho dělit. Mám ráda muže, kteří mají srdce na pravém místě. Protože jistě každá žena touží po takovém muži, která je v jeho očích ta pravá a ta jediná.