Nové je sice krásné, ale jaksi neosobní. Až používáním můžete dát i věci nějakou duši a její vlastní příběh, který z ní činí věc jedinečnou. Jsou mezi námi tací, kteří pro to mají zvláštní pochopení a zajímají se pouze o staré a použité a vdechují tomu nový život.

Někoho tlačí k nakupování použitého zboží jeho finanční situace. Jiný v tom má zálibu a baví ho renovovat a repasovat. Krásný zvyk mají zavedený u našich západních sousedů. Několikrát ročně můžete vše, co Vám doma zavazí nebo považujete za nepoužitelné, staré, rozbité, či se vám již prostě nelíbí, postavit před Váš dům na chodník a během několika hodin je to službou odvezeno. Ovšem ještě předtím mají sousedé a náhodní kolemjdoucí možnost, si to Vaše harampádí prohlédnout a vybrat si z něj případně něco, co by se jim samotným naopak hodilo. Hojně toho využívají také Češi, kteří jezdí za hranice s dodávkami a sbírají, co jim přijde pod ruku a zde to potom prodávají.

Něco podobného bych zavedla i u nás. Bohužel máme zatím jen možnost nabídnout nechtěné věci známým nebo po internetu široké veřejnosti. Kamenných obchodů s použitým zbožím ubývá. Nebo mi to alespoň tak přijde. V našem městě byly nejméně tři s nábytkem a bytovými doplňky a jsou pryč. Zůstávají pouze second-handy a antikvariáty. V obou dokážu strávit hodiny a neodcházím s prázdnou.

Zakoupit věc z druhé ruky po internetu dnes sice není problém, ale nemáte jistotu, že bude opravdu funkční a bude se Vám líbit. Fotky i prodejci mohou klamat. Místem, kde si danou věc můžete osahat a případně i vyzkoušet, bývají bazary a bleší trhy. Je to takový svět sám pro sebe, kde lze koupit skoro nemožné. Větší tradici mají zase u našich západních sousedů, kde se často konají pravidelně každý týden nebo měsíc. U nás je to spíše výjimečně. Koupíte tam oblečení, šperky, hračky, domácí potřeby, telefony, knihy, hobby potřeby, obrazy, elektrospotřebiče, nábytek, no prostě skoro všechno.